Aby bylo všechno stejné...
A pro květy přenádherné...
Stejné jako dávných věků...
Pro duet milostných vzdechů...

Pro to všechno, pro zpěv ptačí...
pro kůzle, jež přiskotačí,
v raní rose blíže k žlabu.

Pro přátelství nekončící...
Za lásku co srdce ničí...
Za doteky v letní trávě...
Když předstíráme...

Pro to všechno, co tě klame...
pro déšť, který nepřestane,
když se krčíš v blátě.

V pravdu, v kterou děti věří...
Za spřežení bez otěží...
Jako vichr s ním když pádíš...
Pro svůj stín, jež nezachráníš...

Pro to všechno, pro má přání...
Za pohled jenž bez vyzvání,
laskavě ti lehne v tvář.