Procitnutí ze sna,
či z hlubin fantazie.
Jen důkaz to ozvěny,
že srdce stále bije.

Na důkaz pravdy své,
svrhnut až na dno samé.
V krysí pach,
v kameny netesané.

V temnotu prázdnou,
kde zví jen stěny,
vlhkost a ticho
a v tichu vlastní steny.

V prostřed té prázdnoty,
dlí propast temných věků.
Palčivé nicoty
a přeukrutných vzdechů.

Tam kyvadlo smrti,
nad jámou prokletí.
Bliští a míhá se,
v náručích obětí.